Tento projekt spočívá v tréninku fotografie, ale i kultivace zvědavosti a nadšení ze života.
Sdílím zde neupravené fotky, focené na automatický nebo poloautomatický režim. Cílem je hlavně zachytit moment a hrát si se scénou.
Taky scénu nějak nearanžuju a jen fotím to co vidím, to co už je a co může normálně člověku připadat obyčejné a nezajímavé.
Pro mnohé fotografy se tohle může zdát, jako amatérské - nefotit manuálně.
Proč to teda dělat a proč je to důležité nejen pro umělce, ale i pro každého člověka?
V průběhu jednoho fotografického kurzu jsem měla za úkol vyfotit něco obyčejného v okolí mého domu, a zachytit to z jiného úhlu. Nestačila jsem se divit, co všechno je zajímavé a každý den kolem toho bez povšimnutí procházím! Samozřejmě, jakožto umělec mám možná o něco vyšší citlivost vidět krásu ve všednosti, ale přeci jen mi něco uniká.
Tomuto konceptu se říká "Mysl začátečníka". Aneb mít přístup otevřenosti, zvědavosti a nedostatku předsudků při "studiu" předmětu, i když už ten předmět(věc) dobře znám a vnímat ho stejně jako začátečník - nebo dítě. Je to ve skutečnosti koncept ze zenového buddhismu zvaný Shoshin.🇰🇷
Každý den vídáme podobné věci a situace a skoro nic nás už nepřekvapí a nenadchne. Život zevšední a je nudný.
Náš mozek miluje novost. Proto, když poznáváme nová místa a lidi, je to fascinující a zábavné. Nečekané. Když se zamilujeme, první měsíce jsou bezchybné a nevidíme na druhém chyby.
Když si novost nehledáme záměrně, nic nás už nebude bavit. Ve vztazých je to hlavní kámen úrazu-NUDA.
Proto je důležité tuto schopnost aktivně trénovat, zkoušet vidět živé i neživé předměty jinak a nacházet v obyčejnosti krásu.
Tomuto konceptu se říká "Mysl začátečníka". Aneb mít přístup otevřenosti, zvědavosti a nedostatku předsudků při "studiu" předmětu, i když už ten předmět(věc) dobře znám a vnímat ho stejně jako začátečník - nebo dítě. Je to ve skutečnosti koncept ze zenového buddhismu zvaný Shoshin.🇰🇷
Každý den vídáme podobné věci a situace a skoro nic nás už nepřekvapí a nenadchne. Život zevšední a je nudný.
Náš mozek miluje novost. Proto, když poznáváme nová místa a lidi, je to fascinující a zábavné. Nečekané. Když se zamilujeme, první měsíce jsou bezchybné a nevidíme na druhém chyby.
Když si novost nehledáme záměrně, nic nás už nebude bavit. Ve vztazých je to hlavní kámen úrazu-NUDA.
Proto je důležité tuto schopnost aktivně trénovat, zkoušet vidět živé i neživé předměty jinak a nacházet v obyčejnosti krásu.
Jak to trénovat?
Toto cvičení vám může dát nové svěží vnímání světa kolem vás a vašeho uměleckého stylu (fotografie, ale i jiného).
Vyzývám vás, abyste se šli projít kolem svého domu, nebo to zkuste třeba cestou do práce. Cestou, kterou chodíte pravidelně a velmi dobře ji znáte. Pokud jste fotografové vezměte si s sebou i fotoaparát a vyfoťte jednu scénu, která vás zaujme.Pokud fotograf nejste a nebo foťák nemáte nebo nechcete fotit, můžete se na scénu jen podívat a prozkoumat ji očima.
Rozhlédněte se kolem sebe a zkuste změnit perspektivu, možná jděte blíž k tomu co vás zaujalo, nakloňte fotoaparát (nebo hlavu) nebo najděte úplně jiný objekt/předmět ve scéně, kterou chcete fotografovat. Experiment. Zůstaňte minimálně 5 minut na jednom místě.
Budete překvapeni, jaké poklady denně přehlížíte a jaké fotografie dokážete pořídit.
Aby to bylo ještě zábavnější, pokud máte digitální fotoaparát, použijte režim „Program“, kde můžete nastavit pouze ISO a zbytek je na vašem fotoaparátu nebo použijte zcela automatický režim, abyste měli prostor na hraní si a bytí v přítomnosti.
Myslím, že jak v každodenním životě, tak třeba v partnerství je důležité být zvědaví. Ptejme se, vymýšlemte nové aktivity, zastavme se a naslouchejme. Je tomu tak i v umělcově životě. Vidí krásu i ve všedním, cítí urputnost v pro jiné nezábavném obraze.
Zkusme se ve své mysli vrátit do doby, kdy byl subjekt nebo objekt pro nás neznámý.
Zkusme zapomenout to, co už víme a vnímat jenom to, co vidíme teď svýma očima, co slyšíme, cítíme - ať už pachy, vůně, hmat.
Ten vypravěč v naší hlavě nám život občas spíš ztěžuje. Může být i kritický a brát nám veškerou radost-nejen z tvoření. Zkusme ho nachvíli utlumit, nechat ho brblat v pozadí.
Dalším důležitým faktorem je vděčnost. Pradávné tehchniky tohle vědí již po tisíciletí, ale už i věda prokázala, že kultivace vděčnosti a dobrotivosti jde ruku v ruce se spokojeností a může nám přinést i větší radost z tvoření.
